Ten, kdo neslyší radu, nezestárne

Říká se: „Ten, kdo neslyší radu, nezestárne“ nejprve varuje, že člověk bez pokory považovat radu někoho za rozumného je vystaven selhání svého cíle, ať už je rozsah jakýkoli. Za druhé, učí, že je moudré vědět, jak naslouchat, a že to zaručuje správný vývoj života. Existují variace rčení jako „Ten, kdo neslyší radu, nezestárne.“

Používá se jako varování někomu, kdo je arogantní nebo nezajímavý před radou druhých. Proto obvykle přichází po aktu právního poradenství a málokdy předtím. Poradce chápe, že osoba jedná proti svému vlastnímu dobru a je schopna předpovídat, že jeho chování nepřinese dobré výsledky. Proto, když vidí, že tvrdohlavost radil, povzbudil ho, aby přemýšlel o své budoucnosti.

V tomto výroku je shromážděno několik pozitivních hodnot. Za prvé, rčení si cení zkušenosti poradce, který již zažil podobné situace a překonal je nebo se od nich poučil.

Další hodnotou, kterou se snaží prosazovat, je pokora, která se projevuje v ochotě naslouchat, zhodnotit obdržené rady a v případě potřeby ji uvést do praxe. Konečně, rčení staví s tím principy moudrosti, jehož symbolickým obrazem je stáří, „stárnutí“.

Musíme si uvědomit, že ve starověku byli starší lidé považováni za moudré, protože průměrná délka života byla velmi krátká. Věřilo se, že dosažení stáří bylo známkou toho, že jsme věděli, jak žít, a to jak z hlediska nashromážděných zkušeností, tak z duchovního a fyzického hlediska.

Říká se tedy nejen směřování k prodloužení života a dosažení úspěchu, ale je to také symbolický obraz, který se může stát moudrým pouze posloucháním. Moudrost tedy spojuje prvky implicitní v přísloví: pokora a ochota naslouchat.

Viz také Nikdo se nesměje na hlavu někoho jiného.