Význam teologických ctností (co to je, pojem a definice)

Co jsou to teologické ctnosti:

V křesťanství se teologické ctnosti nazývají souborem hodnot a postojů, které zmocňují lidskou bytost k přístupu k Bohu ak jeho vztahu. Dodržování teologických ctností podporuje praxi kardinálních ctností , pro které se navzájem doplňují.

Toto je založeno na druhém dopise apoštola Petra: „S nimi nám dal největší a nejcennější zaslíbení, aby se prostřednictvím nich mohli účastnit božské přírody“ (2. Petr 1, 4).

Z pohledu křesťanské teologie jsou teologické ctnosti inspirovány porozuměním lidské bytosti Duchem svatým, který lidem umožňuje jednat jako „Boží děti“.

Teologické ctnosti shrnul Svatý Pavel v prvním dopise Korintským: „ Jedním slovem jsou nyní tři věci: víra, naděje a charita, ale největší ze všech je charita“ (1 Korintským 13, 13).

Jednalo by se o jednu z prvních teologických formulací zakládajícího a oživujícího charakteru teologických ctností v křesťanské zkušenosti.

Faith

Faith věří v Boha a věří v jeho zjevení. To tedy předpokládá duchovní otevření nezbytné k tomu, aby bylo možné rozpoznat projevy Boha v každodenním životě a ve společenství věřících, tj. V církvi.

Katechismus katolické církve definuje víru jako „teologickou ctnost, kterou věříme v Boha a všechno, co řekl, a odhalil“ (článek 1814).

Víra jako akt důvěry ve zjevenou pravdu podporuje konkrétní činnost podle duchovních principů inspirovaných Bohem a motivuje ji otevřeně vyznávat, tj. Svědčit a šířit.

Doufám

Faith vzbuzuje naději. Naděje je sebevědomá čekání na naplnění určitého horizontu, který v případě křesťanské teologie odkazuje na splnění Ježíšových zaslíbení: království nebeského a věčného života, podle kterého křesťan se chová duchovně.

Katechismus katolické církve říká, že naděje „odpovídá usilování o štěstí od Boha v srdci každého člověka“ (článek 1818).

Naděje, oživená vírou, umožňuje lidské bytosti zavázat se ke změnám nezbytným pro vybudování Božího království a také najít smysl v práci, sílu čelit obtížím a trpělivost čekat.

Charita

Charita (láska) je středem křesťanského srdce. V něm je plně vyjádřena víra a naděje, a proto nařizuje a vyjadřuje všechny ctnosti.

Charita (láska) je definována jako ctnost, která lidem umožňuje milovat Boha nad všemi věcmi a ve jménu tohoto pouta milovat ostatní jako sebe. Jeho plody jsou radost, mír a milosrdenství.

To odpovídá základnímu přikázání, které Ježíš sděluje svým apoštolům: „Dávám vám nové přikázání: milujte se navzájem. Stejně jako jsem tě miloval, miluj také jeden druhého “(Jan 13:34).

Pro apoštola Svatého Pavla je charita nejdůležitější z teologických ctností, jak lze vidět v následujícím verši: „I když jsem rozděloval veškeré své zboží, abych nakrmil chudé a dal své tělo plamenům, pokud nemám lásku je to pro mě zbytečné “(1 Korintským 13, 3).

Viz také:

• Charita, milosrdenství.