Kyseliny a báze: definice, vlastnosti, typy a příklady

Co jsou kyseliny a zásady?

V chemii se kyseliny a báze nazývají dva různé typy látek, které jsou proti sobě. Každá z těchto látek má specifické vlastnosti, které mění chování chemických roztoků. Kyseliny i zásady lze nalézt v kapalném, plynném a pevném stavu (prášek).

Když se kyseliny a báze spojí v roztoku, dojde k exotermické reakci, to znamená, že se vytvoří teplo. Tato reakce se nazývá neutralizace.

Co je to kyselina?

Látky, které uvolňují pozitivní vodíkové ionty (H +) v roztoku, se nazývají kyseliny. Tuto definici zavedl vědec Svante Arrhenius.

Jiný koncept, vyvinutý vědcem Gilbertem Newtonem Lewisem, definuje kyseliny jako látky, které mohou přijímat nebo absorbovat elektronový pár z roztoku.

Jako příklady kyselin lze uvést následující:

• kyselina octová nebo CH ₃ COOH (octová), kyselina askorbová nebo C ₆ H ₈ O ₆ (vitamin C), kyselina fosforečná nebo H ₃ PO ₄ (přítomné v nealkoholických nápojů), kyselina mléčná nebo C ₃ H ₆ O ₃ (vyrobeno během fyzického cvičení); kyselina citronová nebo C ₆ H ₈ O ₇ (pomeranče, grapefruity, citrony, mandarinky atd.).

Charakteristika kyselin

Mezi vlastnosti nebo vlastnosti kyselin můžeme zmínit následující:

• Mají schopnost ničit organické tkáně. Vytvářejí reakce interakcí s určitými kovy. Působí jako vodiče elektrického proudu. Po smíchání s bázemi vytvářejí vodu a sůl. Jsou kyselé podle chuti. PH kyselin je v rozmezí 0 až 7 (kde 7 je neutrální). Obvykle jsou rozpustné ve vodě.

Druhy kyselin

• Silná kyselina: je to ta, která se vzdává většiny svých vodíkových iontů v roztoku, což znamená, že je snadno ionizována. Například HC1 nebo kyselina chlorovodíková. Slabá kyselina: na rozdíl od předchozí, slabá kyselina ve vodném roztoku uvolňuje H + ionty v menším poměru. Například kyselina octová.

Co je základna?

Podle Svante Arrheniuse se látky nazývají báze, které mohou zachytit vodíkové ionty v roztoku nebo uvolňovat záporné ionty, nazývané hydroxyly (OH-).

Báze jsou také definovány jako látky, které přispívají k řešení dvěma elektrony, podle teorie Gilberta Newtona Lewise.

Jako příklad základů můžeme uvést následující:

• Hydroxid sodný nebo NaOH (žíravina), hydroxid draselný nebo KOH (mýdlo), hydroxid hlinitý nebo Al (OH) ₃ (antacid žaludku); hydroxid hořečnatý nebo Mg (OH) ₂ (mléko magnézia); vápník nebo CaOH (vápno).

Vlastnosti základen

Mezi vlastnosti nebo vlastnosti základů můžeme zmínit:

• Když se dostanou do roztoku, sklouznou na dotek, to znamená, že jsou mýdlem (jako bělidlo), nereagují na kontakt s kovy, jsou vodiči elektrického proudu v roztoku. Po smíchání s kyselinami vytvářejí vodu a sůl, mají hořkou chuť. PH bází se pohybuje od 7 do 14 (kde 7 je neutrální). Některé báze jsou nerozpustné.

Druhy základen

V oblasti základen jsou známy alespoň dva základní typy:

• Silná báze: Vztahuje se na různé elektrolyty, které mají vysoký charakter a mohou být proto ve vodném roztoku plně ionizovány. Například louh sodný. Slabá báze: označuje ty báze, které se ve vodném roztoku úplně disociují, což vede k přítomnosti iontu OH plus zásaditého radikálu. Například amoniak nebo hydroxid amonný.

Rozdíl mezi kyselinami a zásadami

Jedním z nejdůležitějších rozdílů mezi kyselinami a zásadami je to, že kyseliny zachycují elektrony z roztoku, ve kterém jsou rozpuštěny, zatímco zásady je poskytují. Kyseliny také uvolňují pozitivní vodíkové ionty, zatímco báze uvolňují hydroxyly.

V důsledku těchto rozdílů mají kyseliny a báze různé účinky v chemických roztocích. Například při testech pH je obvyklé používat iridescentní papír. Modrý duhový papír získává při styku s kyselinami teplé odstíny, to znamená, že v závislosti na intenzitě získává růžové nebo červené tóny. Naopak, když základna reaguje s načervenalým duhovým papírem, získává modré tóny.